Večerní léčení v Pyramidě


Minulé dny jsem byla nucená se úplně zastavit.
Horkost v těle, zabetonované dutiny, hlavu jako střep. Dva dny jsem jen ležela a potila se. Tak nějak na závěr jsem jako odměnu dostala spontánní nabídku na pomoc, léčení od V. Cvrka v Pyramidě. Tak srdečná nabídka pomoci mě už dlouho nepotkala. to se prostě neodmítá. 🙂
Nehledě na to, že na pyramidální působení jsem byla fakt zvědavá. Ve vedlejším prostoru chystám večery pro ženy, takže budu mít aspoň možnost seznámit se těmito energiemi důkladně.
Diagnostiku a ošetření od moudrého léčitele tu popisovat nebudu, vyzkoušejte sami, ovšem o zážitky z pyramidy se ráda podělím.
Ulehám na lehátko ve středu konstrukce. Zavírám oči, uvolňuji se při poslechu muziky. Brzy mi dochází, že hudba je speciálně vybraná, podporující energetické dění.
První vjem, který se dostavuje je přítomnost předků. Propojuji se s něčím dávným, s bytostí, která mě podporuje a pomáhá.
Muzika zjemňuje, já si uvědomím, že jsem doma. Cítím se na laděná na svoji domovinu. Příjemný, krásný pocit, který prohlubuje moje uvolnění. Hudba se opět mění, jde do hloubky, nejen tónem. Propadám se a přitom jsem nucena otevřít oči. Informace zní jasně, příliš dlouho jsem měla zavřené oči. Cítím, jak mi koutkem vytéká horká slza, oči brní, jsou léčeny (před pár týdny jsem odložila brýle). Zrak nehybně zírá do plátěných stěn, které se víc a víc zhmotňují. Je šero, téměř tma, ale pyramida je viditelná jako plný útvar, těleso. Jsem její součástí, cítím to úplně hmotně. Objevují se mi vize mé další práce. Trochu překvapivé, protože ukazují rozšíření pro mě nečekaným směrem. Přitom vše dává smysl, zapadá to přesně do mého vývoje. A již při ošetření léčitele mi přišlo uvědomění, že se stále na nějaké úrovni lekám vlastní síly a držím ji na uzdě toho, co již znám.
Ležím, zírám, muzika se proměňuje. Zase se cítím být doma. Ve známých nádherných vibracích. Pozoruji proces buněčné přeměny ve svém těle. Uvědomuji si, že mohu kdykoliv staré odložit a otevřít se této kráse. Činím tak se záměrem dojít ke skutečnému kontaktu se sebou. Připadám si jako motýl, kterému pukla kukla. A já mohu letět. Projede mnou uvolňující vlna smíchu. Tichá, bublající, zesilující, až přichází výbuch, gejzír, salva řehotu, kterým se rozlije po celém těle teplo.
Řehtám se na lehátku na celé kolo, až přivolám zvědavého Cvrka, který mě jde zkontrolovat.
Neschopná hovoru jen vyrážím: „Dobrý, dost dobrý.“
a chechtám se blaženě dál…
Odcházím spokojeně, vychechtaná, pročištěná. Upřímně, tohle léčení jsem si fakt užila.
A propo, moc jsem nespala, byla jsem nabitá na několik dní dopředu a po nemoci, ani památka.
Tak moc děkuji 🙂

Magda K.